„Vítejte v Moretonu.“ Chase s ironickým úsměvem nahlas přečetl nápis na ceduli oznamující vjezd do městečka. A pak sám od sebe dodal: „Místo, kde máš chuť si podřezat žíly tupým nožem.“Josephine sedící na sedadle spolujezdce ho zpražila pohledem a beze slov mu sdělila: Ne před dítětem. On jí stejným způsobem odpověděl a letmo se na ni podíval se shovívavým výrazem ve tváři, který jako by říkal, že to dítě je téměř dospělé.Ještě několik vteřin si ho měřila pohle­dem, tentokrát již bez jakéhokoli skrytého sdělení, jen podrážděná, že má pravdu. Nakonec si jen těžce povzdechla a stočila pohled k oknu, čímž tuto podivnou komunikaci ukončila.Přihlížející Destiny to považovala skoro za superschopnost. Přestože za necelých osmnáct let života ovládla zakódovaný jazyk svých rodičů téměř dokonale, skutečnost, že spolu komunikují beze slov, ji stále trochu děsila. Byla si stejně tak jistá, že si s podobnou účinností navzájem dokážou číst myšlenky.