Píše se rok 2096 a sucho trvá už mnoho let. Řečiště Vltavy je vyschlé. Vědecký projekt odvrácení části slunečních paprsků ve stratosféře však vzbuzuje naději. V té době, právě za prvního deště, se v Praze Holešovicích narodí Eli. Roku 2168 káže v řecké osadě poblíž Olympu Eliho starší bratr Marek těm, kteří přežili nejhorší exodus v dějinách lidstva. Zatím jen hrstka nejvěrnějších uvěřila v mesiášství umučeného Eliho. Nejnovější román českého spisovatele a vizionáře Martina Vopěnky uvěřitelně a s citem pro psychologii postav ukazuje, kolik bolesti, lásky, nenávisti, pochybností i naděje by mohlo přinést zrození někoho, kdo by v lidských dějinách hrál stejnou roli jako kdysi Ježíš. ———— \Stejně jako v minulých případech i tentokrát Vopěnka upozorňuje na nebezpečí používání technologií. Zatímco v Nové planetě museli hrdinové na jejich nebezpečí přijít sami, tady už žijí v realitě, kterou technologie poničila, respektive zničila.Monika Zavřelová pro Mladou frontu