Uběhlo téměř devatenáct let a Amandine, jejíž osud čtenář sledoval v románě Rubínové vábení, se mezitím po dohodnutém sňatku odstěhovala na ostrov Martinik, kde žije s manželem Bernardem a třemi dětmi, když rodinnou pohodu rozčeří dopis od Sophie de Tencin. Přináší pozvání pro nejstarší dceru Claudii, aby přijela dělat společnici její vlastní dceři Melanii. A tak Claudie přijíždí do kraje matčina mládí na rocherské panství, které žije bohatým společenským životem, jehož středem je Étien, prvorozený syn Sophie a Juliena. Ten dosud odolává všem pokusům vdavekchtivých dívek a tak se Claudie rozhodne, nikoli v touze po sňatku ale upoutat pozornost společnosti, přičarovat si Étienovu lásku. Zná woodu, jak jej praktikují černoši v karibské oblasti, a i když kouzlům nevěří, považuje to za dobré povyražení. Ani ve snu ji nenapadne, že by inkvizice mohla mít na nevinnou hru zcela jiný názor, který změní její pobyt v Roussillonu na noční můru.