Třetí básnická sbírka Martina Trdly Močál představuje výrazný posun od jeho dřívější „novinové poezie“ směrem k introspektivnímu a syrovému výrazu. Namísto vnějšího světa se tentokrát zaměřuje na krajinu vlastního nitra – temnou, rozbředlou a mnohdy nepohodlnou.
V textech plných ironie, bolesti i černého humoru se Trdla nebojí pojmenovávat slabosti, prohry, závislosti a každodenní zmar bez příkras. Jazykem přesným jako tupý nůž z kalu duše vyřezává básně, které nechtějí líbit – ale chtějí být pravdivé.
Močál je sbírkou hluboce osobní, ale zároveň neuzavřenou – každý čtenář v ní může najít odraz vlastní bažiny. V dnešní době přetvářky a filtrů působí její autenticita jako nečekané, ale o to potřebnější gesto.