Čtvrtý díl románové fresky začíná návratem Karla jako korunovaného římského císaře z Itálie domů. Je nesporným pánem podstatné části křesťanského světa a zasahuje do záležitostí církve i jiných panovníků. Dokáže urovnat vleklé spory, stejně jako jiné svou politikou vyvolává. To samozřejmě znamená politické ústupky spojencům a také spoustu peněz. Jeho obrovská říše však zatím dokáže tyto náklady nést. Představa jednotného světa ho podnítí ke druhé římské jízdě ve snaze vytrhnout papežství z avignonského zajetí. Události v říši mu přinášejí další územní zisky a ty ještě podtrhuje jeho sňatková politika. Stále více se upíná ke svému nedospělému synu Václavovi a snaží se mu pomoci k zisku římské královské koruny. Jenže stárnoucí a někdy trochu nostalgický Karel už nemá sílu, aby udržel křesťanský svět v té podobě, jak si ho představuje. Nastupují první velké příznaky krize, nicméně té se již Karel nedožije.