Tenkrát jsem měl všechno.
Brutální nadhoz. Zabijácké instinkty. Namyšlený úsměv. Prostě všechno.
(A věřte mi, věděl jsem, jak balit holky.)
V posledním ročníku si mě Univerzita San Diego vybrala už v prvním kole náboru a nabídla mi dva miliony dolarů zápisného. V Major League jsem poprvé nastoupil dřív, než jsem si mohl legálně koupit pivo.
Byl jsem v podstatě nedotknutelný.
Dokud se to jednoho dne nezměnilo.
Když jsem si zničil kariéru – navíc přímo během světové série –, to poslední, co jsem si přál, bylo vrátit se do rodného města, kde každý pitomec v kšiltovce přesně věděl, proč už nedokážu házet. Když mě tedy moje sestra dotáhla na svoji svatbu, přísahal jsem si, že se tam jenom otočím.
Potom jsem ale narazil na April Sawyerovou.
Na střední škole jsme byli jen přátelé, ale vždycky mě přitahovala a nikdy jsem na ni nezapomněl – ty zrzavé vlasy, neuvěřitelný úsměv a ta šílená, unáhlená věc, kterou jsme udělali na korbě mého auta, než jsme se rozloučili.
Už je to osmnáct let, ale stačí jeden pohled a cítím se zase jako kdysi. Pořád ji dokážu rozesmát a ona mi umí srazit hřebínek, a když to mezi námi okamžitě začne jiskřit, je to ještě žhavější než dřív – a já nechci, aby to skončilo.
Jenže když už si myslím, že jsem připravený nechat minulost plavat a vrátit se do hry, život mi uštědří další ránu, kterou jsem vůbec nečekal.