Současný pohled na středověké evropské dějiny ukazuje, že literatura pěstovaná zprvu na Velké Moravě spisovným jazykem chápaným tam tehdy jako slavnostní podoba jazyka domácího, "mateřského", v každém případě však aspoň řečí místně dobře srozumitelnou, nezůstala záležitostí úzce lokální. Knižní vzdělanost se z Velké Moravy poměrně rychle rozšířila i se svým spisovným jazykem, staroslověnštinou, po rozlehlých prostorách střední a východní Evropy. Stala se tak ve své době vedle řečtiny a latiny třetím velkým, i když nesrovnatelně skromnějším, evropským jazykem literárním. A v tom tkví i nezastupitelný mezinárodní přínos velkomoravského písemnictví a jeho literárního jazyka do pokladnice vzdělanosti a kultury evropské.