Vždycky jde najít čas, jen se musí lépe využít
Teď, když toho času máme o něco víc než obvykle, všichni víc toužíme po tom jít na procházku do lesa, po městě, sedět na sluníčku v parku nebo dát si tak kávu někde na zahrádce a nastavit tvář slunci. A co bylo dřív? Ani jsme si neuvědomili, že tohle všechno máme a kdykoliv můžeme. Byli jsme zahlceni povinnostmi, které – ruku na srdce – mohly klidně chvíli počkat. Za půl hodiny s kávou na terase by se nic a nikdo nezbláznil, že? Většina z nás nepracuje na urgentním příjmu v nemocnici, kde je zcela jiná situace. Teď, když jsme strávili nějaký čas v izolaci, už jsme se snad naučili, že vždycky můžeme najít chvilku a na všechno si vytvořit prostor. A tím víc si užít to, co právě teď můžeme a máme.Život s partnerem a rodinou může být 10x zábavnější
Domácí vězení otevřelo dveře mnohým experimentům i co se života s partnerem a členy rodiny týče. Spoustu věcí jsme se naučili dělat spolu, našli jsme nové způsoby, jak se spolu bavit i jak spolu přežít a nezabít se. Zjistili jsme, že spolu můžeme hrát hry, dívat se na filmy a potom o nich debatovat, ale můžeme spolu i cvičit a hrát si kolem baráku na honěnou (samozřejmě tomu budeme říkat, že chodíme večer běhat), můžeme si jeden z druhého dělat legraci a vymýšlet různé fórky. Všimněte si, že takové jako teď to mezi vámi před izolací nikdy nebylo.
Zkoušení nových receptů není vůbec tak děsivé, jak jsme čekali
Na internetu najdete celou řadu vtipů na téma, že z karantény vyjde mnoho nových skvělých kuchařů a pekařů. Tohle období nás naučilo, že není na místě mít strach z obtížnějších receptů, že se nemusíme bát nových chutí a že je vždycky fajn zkusit něco nového. A tak na to nezapomeňte a aspoň někdy připravte nějaký zábavný dezert, neobvyklou večeři nebo obídek. A když jsme u toho, taky jsme se naučili používat kvásek a nevztekat se v obchodě, že zase nemají droždí… mimochodem, dostávají ho vůbec někdy?Vážit si maličkostí je nový každodenní návyk
Faktem je, že jsme akceptovali tohle domácí vězení jen proto, abychom to celé virové šílenství měli co nejdřív za sebou a mohli normálně žít. A ono nás to přimělo k tomu, abychom se podívali na své zvyky trochu z jiného úhlu. Zjistili jsme, co je opravdu důležité a co jsme za důležité jen považovali. Naučili jsme si vážit každého dne, kdy nám nic neschází, že lidi kolem sebe máme opravdu rádi, že umíme být empatičtí a pozitivní a starat se o druhé, a nejen do nich rýpat a zlomyslně čekat na reakci. Na to asi jen tak nezapomene nikdo z nás.Zdraví je prostě nejvíc
Vědomí o tom, jak je důležité být zdravý, nebylo nikdy v tak velkém centru pozornosti jako v poslední době. A my jsme se naučili, že sice všichni uznáváme, že zdraví je nejvíc, ale že jsme to vždycky brali tak nějak jako samozřejmost. Něco, co prostě máme. Ale teď je situace, kdy nevíme, jak dlouho, nebo jestli vůbec budeme zdraví, a to nás vede k tomu, abychom se starali víc o sebe i o své rodiny a nebyla to jen formalita typu: „Venku je chladno, vezmi si svetr.“ Přemýšlíme víc o tom, co jíst, co dělat, abychom byli víc v pohodě, protože stres je spouštěč všech nemocí. Víc se soustřeďujeme na to, jak posílit imunitu, jak si najít rovnováhu mezi časem pro pohyb a časem na odpočinek. A teď si vzpomeňte, jak jste ještě před dvěma měsíci lítali od rána do večera, nic nestíhali a na nic neměli čas. Chcete se k tomu vrátit, nebo si budete všechno víc plánovat, abyste měl čas i na to cítit se v pohodě a šťastní?
-ice-
