Bytosti z temnot obsahují celkem tři kapitoly a jedna je děsivější něž druhá. V Invazi upírů se čtenáři seznámí s případem Johanna Kunzeho z Horního Benešova. Tento původně chudý drvoštěp a šindelář zázračně zbohatl, prý s pomocí ďábla, a stal se dokonce starostou. Po smrti se zjevoval ve městě, pravidelně navštěvoval svou vdovu a nutil ji k plnění manželských povinností. Jeho řádění trvalo tak dlouho a nabralo takové intenzity, že se na sklonku 16. století stal nejobávanějším upírem Evropy. Ještě o desítky let později se jeho tajemství pokoušeli rozluštit někteří významní učenci. Zprávy o Kunzem bychom mohli považovat pouze za strašidelné povídačky, kdyby se nepodařilo objevit hned několik důkazů, že celá ta podivná historie není postavena na vodě. To se týká i dalšího případu, kdy v židovské komunitě v Mikulově posedl jednoho mladíka ze sirotčince démon. To, co se dělo při několik měsíců dlouhém vymítání, nemá obdobu nikde jinde na světě.
Další zajímavou kapitolou jsou Mariánská zjevení. Kolik takových míst, kde se údajně zjevila Marie, jste navštívil? A objevil jste něco nového?
Loni jsem najel dva tisíce kilometrů po nejvýznamnějších poutních místech Evropy, od Lurd po Fatimu. V Českém tajemnu 2 se věnuji především neobyčejným událostem v Mcelách, kde se Panna Marie zjevovala několika dívkám po dobu mnoha měsíců. To, co se přitom odehrávalo, se ale výrazně liší od všech známých zjevení. Třikrát denně se dívky nechávaly vynášet na náves, kde se na sněhu a mrazu před zraky davů svíjely a padaly do mdlob. Předváděly skoro nadpřirozené schopnosti. Lidé se přitom dostávali do nábožného vytržení. Mcely o několik let předcházely Lurdám. Panna Marie, ať se později zjevila kdekoliv, měla na srdci především budoucnost světa. Chovala se jako skutečně milující matka nejen Božího syna. Celá mcelská série zjevení se ale od samého začátku do úplného konce točí kolem hřbitova, mimo něj umístěných hrobů a prokletých míst. Navíc domnělí nebešťané se zjevují téměř výhradně v domě hrobníka. Pokusil jsem se tedy rozluštit hádanku, zda šlo o skutečná zjevení, nebo zde hrály roli úplně jiné síly.
V každé z vašich předcházejících knih o českých záhadách jste měl vždy nějaký objev, který zaváněl senzací. Například hypotézu, že hrob krále Attily se nachází nedaleko Frýdku Místku. Najde čtenář něco podobného i v Českém tajemnu 2?Doufám, že hned u několika témat. Nejvíce asi v kapitole o pátrání po tajemném vlaku, kterým na konci války Němci odváželi z Pobaltí ukradené artefakty a pravděpodobně i proslulou jantarovou komnatu. Letos bohužel zesnulý JUDr. Jiří Matijaševič ještě jako prokurátor pracoval na případu, kdy vídeňští starožitníci skupovali dopisy polských králů a další několik staletí staré dokumenty z Pobaltí. I když jsme se vydali po dávno vychladlé stopě, přivedla nás k nečekaným poznatkům Ukázalo se, že dané dokumenty pocházely z vlaku, kterým přes naše území nacisté odváželi svůj lup ze severu Evropy. 30. dubna 1945 byl na Hané zasažen osvobozeneckým náletem, a přesto, že zůstal odstaven Němci, měli plných osm dnů na to, aby obsah vagónů přestěhovali.
Bude se i podle této knihy natáčet televizní seriál?
To je zatím ve hvězdách. Každopádně námět České televizi jistě nabídnu.
Máte také svou sbírku předmětů, které si přivážíte z cest. Jaký je momentálně ten poslední, co jste si přivezl?
Je to muzejní replika tajemného disku z Faistu. Je to hliněný kotouč, pokrytý z obou stran neznámým písmem a znaky. Byl objeven na Krétě a tvrdí se, že snad pochází ze samotné Atlantidy.
Součástí sbírky jsou i fotografie. Nemáte obavu, že v dnešní době pokročilé umělé inteligence už v budoucnu nebudou mít fotky takový význam jako dřív? Že je třeba někteří budou považovat za podvrhy?
Nemám v povaze být vyděšený předem. To, co nemohu ovlivnit, mě netrápí, i když to neznamená, že tím následně nemohu trpět. S umělou inteligencí je to stejné jako se spoustou dalších věcí, u nichž záleží, kdo je používá. Zápalkami si můžete rozdělat oheň k vaření i založit požár. To vše samozřejmě platí jen do doby, kdy umělá inteligence vezme svůj osud do vlastních rukou. Pak ovšem budeme mít jiné starosti než to, zda někdo mým fotkám věří nebo ne.
Máte vůbec při psaní knih ještě čas cestovat jako dříve? A chystáte se teď na nějakou „výpravu“, nebo se teď spíše soustředíte na záhady u nás, tedy v České republice?
Okolnosti mi teď nedovolují vyjíždět na delší čas. Podnikám jen kratší, ale o to intenzivnější výpravy. Kam bude ta příští, jsem se ale ještě nerozhodl.
V médiích se nedávno objevila zpráva o tom, že archeologové pravděpodobně nalezli jedno z nejstarších pohřebišť světa v Izraeli. Prý tam byly nalezeny hroby staré až 100 000 let. Lákají vás i takovéto nálezy, nebo spíše jen to tajemno?
Čím jsem starší, tím víc mě zajímají právě takovéto nálezy, které naznačují, že vše bylo jinak, než jsme si doposud mysleli. Nečekané objevy brání vědcům zkostnatět a nutí je přehodnotit minulost s otevřenou myslí.
Máte z různých záhad a tajemných věcí respekt? Mám na mysli, zda nemáte strach, že při některých svých expedicích nevědomky otevřete něco nadpřirozeného, co by nějak negativně mohlo ovlivnit váš život.
Snažím se naslouchat a poslouchat svou intuici, která většinou spolehlivě odhadne, kam až se smím vydat a kam už ne. Knihy a natáčení jsou nedílnou součástí vašeho života.
Co chystáte do budoucna? Nebo už aktuálně na něčem pracujete?
Jak zpívají Bratři Ebenové: já na tom dělám, já na tom makám. Takže ano. Něco píšu, ale zda z toho něco bude, se teprve ukáže.
Text: Kateřina Žídková
Foto: archiv Arnošta Vašíčka
