Kniha Čekání na Bojanglese překvapí hloubkou příběhu

archiv revue
Zaposlouchejte se do Mr. Bojanglese a nechte se unášet příběhem.
Otec hýřící příběhy, matka milující tanec a syn, který si s dětskou radostí užívá výstředních nápadů svých rodičů. Jejich láska je bláznivá, nespoutaná, jejich život je plný přátel a večírků. Ale zatímco z gramofonu den co den zní píseň Niny Simone „Mr.Bojangles“, matka pozvolna dotančí až k samé hranici šílenství.

Kniha Čekání na Bojanglese nám dává poznat jednu bláznivou rodinu. Matka milující tanec, večírky s výstředními nápady. Otec, který se do ní zamiloval na první pohled a který ji oslovuje každý den jinak. Syn, který tomu všemu přihlíží a užívá si život tak jiný, než mají ostatní.

Když to tak čtete, jistě si představíte příběh plný smíchu a pohody. Nečekáte smutek. O to víc vás překvapí celá hloubka příběhu, který se skrývá pod jeho povrchem. Ne vždy se pod zdánlivě spontánním chováním skrývá něco jiného. Může to být každodenní boj hraničící se šílenstvím.

Vidíme věci a smějeme se příhodám. Matka, která si nechává říkat pokaždé jinak a když se jí vybrané jméno nelíbí, neváhá a požádá o jiné. Otec udržující nějaký chod domácnosti, kde se žije hudbou, tancem a bláznivými příběhy. V tom všem se s něhou stará o manželku a syna.

Až v polovině knihy vám začíná docházet, že něco je jinak. Že bláznovství není hrané. Jenže i proti nemoci se dá bojovat. Uzavřít někoho do čtyř stěn a nedat mu dýchat nemusí být nejlepší nápad. I proto se uskuteční zdánlivý únos. Otec se synem unesou maminku, aby nebyla v péči lékařů a mohla být s nimi. Odjíždějí do Španělska, kde mají bydlení u jezera. Tam jistě maminka najde klid. Mr. Bojangles bude znít pěkně i tam.

K celému příběhu patří i výborný český překlad. I díky němu je příběh tak kouzelný. Že vás kniha nakonec srazí na kolena, nečekáte. Přijde to, a když je to tu, nepředpokládáte, že bude ještě něco. Mladý francouzský spisovatel Oliver Bourdeaut si však nechává to nejlepší nakonec. Nedivím se, že je z knihy světový hit.

Zaposlouchejte se do Mr. Bojaglese a nechte se unášet příběhem. Je to něžné, milé. Je to bláznivě smutné, ale stojí za to si ty řádky přečíst.

Autor: Zdenka z Medvědí oázy
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Čekání na Bojanglese

0.0 0
od 149
Vyprodáno
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Známé postavičky pejska a kočičky se v podání Pavla Fary vydávají na nová dobrodružství. Autor v rozhovoru mluví o inspiraci, kouzlu nových pohádek i o tom, proč stojí za to si je vyprávět společně.
Někdy si říkám, jak těžká musela být pro ženy a potomky situace, kdy je hlava rodiny nucena na delší čas opustit své rodinné zázemí, a někdy se i měsíce, ale často i roky, dozvídat o svých blízkých pouze z dopisů. Dnes se s nimi, díky rozvoji moderních technologií, mohou spojit alespoň za pomocí telefonů, skypu apod. V minulých stoletích nebyly takové odluky ničím výjimečným, ale uvědomujeme si, že k nim dochází v hojné míře i v dnešní době?
Až úvod povídkového souboru Sudety Ztracený ráj mě hlouběji přiměl přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby nedošlo k rozvratům, které přinesla první a druhá světová válka a dění před ní a po ní – v pohraničí by stále pospolu žili obyvatelé, kteří by byli rozmanití jazykem, původem, tradicemi a co je hlavní, bydleli by vedle sebe víceméně v pokoji. Některé části pohraničí mají pro některé z nás a i pro mě neobvyklé kouzlo. Mohou být vyhaslé, pozapomenuté, klidné, protkané tajemstvím, krutostí, ale také neskonalými přírodními úkazy. Zkrátka vábí. A zároveň i po desítkách let od bezpráví, které se tam dělo a které je v těch krajinách promořené až do kořenů, vzbuzují bolest.