Svou kariéru jste odstartoval sérií, jejíž hlavní postavou byl profesor Joe O’Loughlin a která čítá úctyhodných devět svazků. Je pro vás postava Joea O’Loughlina něčím výjimečná, nebo dokonce osobní?
Bylo těžké se s ním rozloučit, nestýská se vám? Když jsem postavu Joea O’Loughlina vytvořil, vůbec mě nenapadlo, že napíšu celou sérii. Teprve když se z knihy V podezření stal mezinárodní hit, rozhodl jsem se, že napíšu další příběhy, jimiž bude provádět Joe. V prvním románu jsem Joeovi vložil do vínku počínající Parkinsonovu chorobu, protože jsem ho viděl jako pravý opak postav, jako byl James Bond, Jason Bourne nebo Jack Reacher. Nikdy by nebyl lepší řidič, střelec ani milenec než kdokoli jiný. Namísto toho k vyřešení případů využíval svou geniální mysl. V každé další knize jsem pak nechal Joea postupně stárnout jako ve skutečnosti a také jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval. Věděl jsem, že abych zůstal upřímný jak ke svojí postavě, tak k chorobě samotné, nemůžu ho nechat vyšetřovat donekonečna. Svým způsobem jsem Joeovi nastavil jakési „datum spotřeby“ a to nakonec muselo přijít.
Zmínka o Joeu O’Loughlinovi se letmo objeví i ve vaší druhé sérii se Cyrusem Havenem, Joe byl jeho profesorem na univerzitě. Propojil jste tyto dva světy záměrně, možná proto, aby se na Joea úplně nezapomnělo?
Nikdy jsem netvrdil, že o Joeu O’Loughlinovi už nic dalšího nenapíšu, a pořád existuje šance, že se Joe se Cyrusem někdy v budoucnu potkají. V poslední knize Joeovy série začala jeho nejstarší dcera Charlie studovat psychologii – ačkoli ji od toho Joe odrazoval. Tím vznikla možnost, že by se Charlie mohla stát novou hlavní postavou další série, v níž by jí její otec mohl být mentorem. Určitě dám vědět, jestli na to dojde.
V České republice právě vychází čtvrtý díl série se Cyrusem Havenem, Než jsi mě našla. Čím je vám ústřední dvojice Cyrus a Evie tak blízká?
Tyhle dvě postavy mám upřímně rád, obzvlášť statečnou, zlomenou, sebedestruktivní, paličatou Evie, která má nutkavou potřebu lhát. Což je ironie, protože Evie naopak dokáže poznat, pokud někdo lže jí. Když jsem se rozhodl, že jí tuto schopnost – či spíše prokletí – dám, chtěl jsem zjistit, jaké by to bylo, vybírat si celý život jen lži. Cyrus Haven dobře ví, že Evie nikdy nebude normální, takže má tendence ji ochraňovat a je rozhodnutý jí pomoci. Ale podle mě tajemství jejich vztahu tkví v tom, že mají oba pošramocené životy a vzájemně se doplňují.
V této knize se čtenáři konečně seznamují s podstatnou částí Eviiny minulosti. Máte pocit, že teď už je její životní příběh úplný a uzavřený, anebo je ještě co vyprávět?
V jejím příběhu stále existuje ještě pár nedořešených záležitostí, ale nejsem si jistý, jestli napíšu pátý díl. Čtvrtou knihou se kruh symetricky uzavřel a konečně došlo k odhalení Eviiny minulosti. Ovšem jako postava mě stále fascinuje, ona i její schopnost rozeznávat lži. Pokud najdu ten správný motiv a správný příběh, s radostí se k Evie opět vrátím.
Když pracujete na knižní sérii, máte vše dopředu rozmyšlené a naplánované, anebo dáváte svým postavám určitou svobodu s ohledem na to, jak se celý příběh vyvine? Znal jste celou záhadu Eviiny minulosti, už když jste psal první díl série Hodná a zlobivá holka, anebo jste se k ní dopracoval postupně?
Způsob, jakým se všechny příběhy propojí v Než jsi mě našla, je totiž opravdu vynikající. Dopředu si nic neplánuji. Když jsem Evie v knize Hodná a zlobivá holka představil světu, šlo o raněnou a narušenou teenagerku, která žila v dětském domově s ostrahou, nikdy úřadům neprozradila, jak se skutečně jmenuje, kolik je jí let nebo odkud pochází. V tu chvíli jsem odhalil jen část její minulosti, protože zbytek jsem ještě neznal. Každý další díl pak byl plný objevování, hledal jsem indicie v předchozích knihách a na nich jsem dál stavěl, ale teprve v Než jsi mě našla jsem se definitivně rozhodl, co se s Evie skutečně stalo, a vyplnil jsem všechny zbývající mezery. Nejspíš by bylo snazší vymyslet to všechno hned na začátku, ale to není můj styl.
Vaše příběhy jsou často velmi temné a intenzivní, vaše postavy se potýkají s nejrůznějšími traumaty. Jak vyvažujete všechny tyto temné stránky svojí tvorby v osobním životě? Co vám dělá radost?
Moje příběhy jsou dost temné, ale snažím se do nich vkládat také humor, abych je alespoň částečně odlehčil a dal čtenářům chvilku na vydechnutí, než znovu vyšponuji napětí na maximum. Zdrojem těchto humorných situací je velmi často právě Evie, protože je odvážná, tvrdohlavá, nebere si servítky a říká, co jí slina na jazyk přinese.
V osobním životě nijak zvlášť vyvažovat nemusím, protože svou práci sice beru vážně, ale sám sebe rozhodně vážně neberu. Rád se směji, rád cestuji, čtu, chodím na procházky a trávím čas s rodinou.
Letos na podzim se čeští čtenáři mohou těšit na úvodní díl vaší nové série s mladou policistkou Philomenou McCarthyovou s názvem Až budeš moje. Jak vaše reputace napovídá, nejspíš se znovu bude jednat o napínavé čtení. Je na Philomeně něco jedinečného? Mohl byste ji krátce představit?
Philomena McCarthyová je ambiciózní, šťastně zasnoubená mladá policistka, která má téměř dokonalý život, až na jeden drobný detail. Její otec a bratr jsou nechvalně proslulí londýnští gangsteři. Philomena s otcem sice deset let nemluvila, jenže teď se ocitne znovu v jeho blízkosti, což by mohlo ohrozit celou její kariéru u policie. Během jedné směny je Philomena přivolána k případu domácího napadení, kde zachrání zakrvácenou mladou ženu, Tempe Brownovou, milenku vyznamenaného detektiva. Její nadřízení celý incident zametou pod koberec, jenže Philomena si nevědomky udělá nepřítele z osoby s kontakty na vysokých místech ve sboru. Tempe a Philomena jsou odhodlané chránit jedna druhou, a tak navážou váhavé přátelství. Tempe je milá, ohleduplná a stane se pro Philomenu nepostradatelnou, jenomže se kolem ní stále odehrávají zlověstné události a na historkách, které vypráví, cosi nehraje. Když si Philomena uvědomí, jaké nebezpečí jí hrozí, je příliš pozdě a ona neví, na koho se obrátit a komu může věřit.
Na svém webu zmiňujete, že Až budeš moje měl být původně samostatný román, ovšem teď už připravujete další knihu s Philomenou v hlavní roli. Co vás přimělo, abyste s jejím příběhem pokračoval? Mohou se čtenáři těšit na další knihy v sérii?
Opravdu jsem si myslel, že Až budeš moje bude samostatným románem, jenomže jsem si Philomenu a bratry McCarthyovy zamiloval. Postavy i prostředí tohoto románu mají obrovský potenciál – ten neustálý vnitřní boj, jemuž Philomena musí čelit a snažit se oddělovat dvě tak rozdílné části svého života, svou rodinu a svou práci. A také jsem si moc užil pasáže, v nichž se objevoval její otec a bratři, jsou to kriminálníci ze staré školy, psychopati k pomilování schopní páchat strašlivé věci, ale zároveň neskutečně loajální a věrní rodině. To propojení napětí a humoru je pro spisovatele neskutečná zábava.
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
