Penn Cole: „Nejraději píšu v tiché místnosti, s otevřenými okny, zapálenou svíčkou a teplou dekou.“

Co bylo prvotní jiskrou, která vedla ke vzniku Jiskry Věčného plamene?  
Inspirovala mě myšlenka na svět kolonizovaný magickými bytostmi a také otázka, jaký dopad to může mít na společnost o  mnoho generací později. Ve sci-fi se často setkáváme s příběhy o přistání mimozemšťanů na Zemi a s tím, jak na ně lidé reagují, ale ve fantasy takové příběhy najdeme jen zřídka. Chtěla jsem prozkoumat, jak by to mohlo vypadat, kdyby zde mimozemšťané zůstali stovky let a  integrovali se do našeho způsobu života,  jaké konflikty by to mohlo způsobit.

Jak jste vymyslela jméno a  povahu hlavní postavy Diem Bellatorové?  
Jméno Diem bylo inspirováno mou kamarádkou, která zemřela. Jsem ráda, že se s jejím jménem setkávám každý den a mám tak kousek jí stále u sebe. Jméno Bellator znamená „krásná bojovnice“, což pro mě dokonale vystihuje nejen Diem, ale celou rodinu Bellatorových.   Diem je směsicí mnoha žen, které jsem v  průběhu svého života potkala, a  bojů, kterým musely čelit a jimž jsem čelila i já. Má velmi dobré srdce, chce lidi uzdravovat a  mírumilovně sbližovat, ale žije v násilném světě plném konfliktů a nenávisti. Chtěla jsem, aby byla sympatická, aby si byla velmi dobře vědoma svých chyb a  nedostatků, ale zároveň byla obdivuhodná v tom, jak si stojí za svými hodnotami a záleží jí na všech, dokonce i  na lidech, které by zbytek společnosti nejraději zavrhl.

Jsou v knize nějaké skryté easter eggs nebo vodítka, která by čtenáři mohli přehlédnout?   
Je jich několik! Ráda čtu knihy, které obsahují spoustu vodítek a  předzvěstí, takže jsem se je snažila zakomponovat i  do svých knih. Zvláště první kapitola Jiskry je nabitá množstvím drobných vodítek, proroctví, symbolů a důležitých informací, které se později vrátí. V epilogu je také velká nápověda, kterou málokdo zachytil. Myslím, že tuto sérii bude nejzábavnější číst až napodruhé, kdy si všimnete všech těch malých náznaků, které jsem tam vložila.

Kdyby se Jiskra Věčného plamene měla adaptovat do televizního seriálu, které herce byste obsadila do role hlavních hrdinů Diem a Luthera?
Zendaya by byla perfektní Diem. Fyzicky vypadá podobně, ale jako herečka má navíc schopnost zvládnout jak Diemin humor, tak hluboká emocionální úskalí, kterými musí hlavní hrdinka v  průběhu knihy projít. Pro Luthera jsem zatím herce nenašla, ale jedna čtenářka mi navrhla Cana Yamana, a myslím, že on je rozhodně ten správný typ.

Český přebal knihy se od originálu značně liší. Co si o  něm myslíte? Vystihuje příběh stejně dobře?  
Je to úplně něco jiného. Český přebal i drama, které přináší, se mi líbí. Oheň je pro sérii důležitým aspektem, takže jsem ráda, že je zachován na všech obálkách. Zamlouvá se mi, že české obálky vystihují, že nás čeká spousta dramatu, nebezpečí a tajemství.  

Čím byl inspirován původní návrh obálky?
Nejdříve jsou obálky světlejší, postupně pak temnější, což odráží jednotlivé díly série – Jiskra je o něco odlehčenější, se spoustou humoru a zábavných momentů, zatímco pozdější knihy obsahují více smrti, zloby a válek. Na obálce Jiskry je jen malý ohýnek, který se v  každé další knize zvětšuje, aby symbolizoval, jak je Diemina situace s  postupujícím příběhem intenzivnější.

Co vás motivovalo k  tomu, abyste se stala spisovatelkou?
Spisovatelkou jsem chtěla být už od mládí. Vyrostla jsem v  knihkupectvích a  knihovnách, kde jsem četla všechno, co jsem mohla. Snila jsem o  tom, že jednoho dne napíšu knihu, která skončí na stejných policích. Na univerzitě jsem vystudovala tvůrčí psaní a  celý život píšu příběhy. Baví mě, jak nám beletrie umožňuje užít si romantiku a velké dobrodružství, ale také prozkoumávat vážná témata a  společenské komentáře, které nás nutí hluboce přemýšlet o světě.  

Jak probíhalo psaní této knihy? Měla jste nějaké specifické rituály?  
Jsem velký plánovač, takže než začnu psát, strávím spoustu času přípravou. Nejdříve si naplánuji osnovu celé série a  pak podrobnější osnovu pro každou knihu. Obvykle začínám psaním dialogů nebo stručným náčrtem scény, pak se vracím a přidávám další detaily. Nejraději píšu v tiché místnosti, s otevřenými okny, zapálenou svíčkou a zachumlaná do teplé deky.

Jaké byly vaše největší výzvy při vydání této knihy?  
Původně jsem si knihu vydala sama, takže už to samotné byla výzva. Musela jsem si najít vlastní redaktory, najmout návrhářku přebalů, sama zkoumat, jak vydat knihu, a  dělat všechna obchodní rozhodnutí, aniž by mě někdo vedl. Také jsem neměla žádné příznivce na sociálních sítích a ani vydavatele, který by mě propagoval. V  počátcích jsem si skutečně musela získávat čtenáře jednoho po druhém a  doufat, že kniha je natolik dobrá, že ji doporučí ostatním. Připadalo mi to jako obrovská hora, kterou nebylo možné zdolat. Mám velké štěstí a  jsem vděčná, že se série stala tak populární a nyní mám téměř 20 různých nakladatelů v  různých formátech a  jazycích po celém světě.

Ovlivňují nějak vaše osobní zkušenosti psaní?  
Jsem americký přistěhovalec žijící v Evropě a proces stěhování do zámoří a započetí nového života ve zcela neznámé zemi do značné míry ovlivnil mé psaní. Díky tomu chápu, jak děsivé může být, když vstoupíte do nového světa se zvyky, kterým úplně nerozumíte, nebo s  lidmi, kteří vás nevítají a  chtějí, abyste odešli, což je něco, s  čím se hlavní postavy ve fantasy často potýkají. Vím, jak krásné může být, když máte dost odvahy prozkoumat světy, které jsou velmi odlišné od toho, v  němž jste vyrostli. Svět Emarionu byl inspirován Evropskou unií, protože se mi líbila představa několika regionů, které existují společně v  těsné blízkosti, spolupracují na společných cílech, ale každý si zachovává svou vlastní jedinečnou kulturu a hodnoty.  

Jakou radu ohledně psaní byste dala svému mladšímu já?  
Neposlouchej pochybnosti o  sobě samém! V angličtině se tomu říká syndrom impostora, když se pustíte do něčeho velkého a říkáte si, že nejste dost dobří a že to nezvládnete. Zažívá ho každý autor, kterého znám. Dokonce i ti, kteří napsali mnoho bestsellerů a mají spoustu čtenářů. Tento syndrom nikdy nezmizí, bez ohledu na to, kolik knih napíšete nebo jak úspěšnými se stanete. Samozřejmě je důležité pochopit své slabiny a snažit se je zlepšit. A také se musíte naučit věřit sami sobě, svému umění a  tomu, že vaše knihy si najdou ty správné čtenáře. 

Text: Sabina Galová
Foto: archiv autorky