Jsou sociopaté monstra? Nebo jen lidé tak zoufale osamělí, až je to přivádí na hranici šílenství a zločinu?

Krást začne, ještě než se naučí mluvit. Už ve školce pozná, že je jiná než ostatní děti, a ve škole bodne spolužačku tužkou do hlavy. Patric Gagne totiž emoce vidí, vnímá a chápe – ale necítí.

Přesto chce žít jako ostatní, a tak se snaží normální život alespoň předstírat. Hlídá děti jako profesionální chůva. Vystuduje psychologii. Stane se terapeutkou, manželkou i matkou.

Jenže sledovat jízdu na horské dráze není totéž jako na ní jet. Patric se začne vloupávat do cizích domů a krást auta, jen aby cítila aspoň něco. Třeba ráno před prací nebo večer, než se její přítel vrátí domů.

Patric Gagne je vysoce funkční, stabilizovaná sociopatka. Tohle je její otevřená zpověď.

Kniha nabízí fascinující a intimní příběh o tom, že sociopatie není jen o lžích, manipulaci a ubližování. Patričin příběh je zároveň plný odvahy, touhy po přijetí – a také lásky. I když v jiných podobách, než si představuje většina z nás.

„Normální lidé se chovají zle, když je vlastní emoce příliš vystresují. Sociopaté se chovají zle, když je příliš vystresuje nedostatek emocí.“