„Nejsme jen kousky nějaké hmoty. Nejsme žádné pitomé hvězdy ve vesmíru. Jsme jeden lidský život nakupený na traumatech a tragédiích jiných.“ – citace z knihy, str. 298 –

Román je dobrou sondou do hlubin našeho lidství, toho, jak může jedna osoba působit na nitro našich vlastních životů, a zjištění, čeho všeho jsme schopni se pro druhého vzdát. V případě Astry mě nejvíce dojala linka, kterou prožívá se svým synem, kterému se v jednu chvíli nechtěně odcizí a v nestřežený okamžik k sobě opět naleznou cestu.
Je možné, že jsem román četla v nějakém osobním špatném rozpoložení, ale příběh na mě působil lehce nepropracovaně. Velké časové proluky mi dělaly problém, na druhou stranu oceňuji, že tyto skoky byly rozděleny jednotlivými kapitolami. Celkově se kniha četla příjemně, příběh byl zajímavý, nicméně mi tam chyběla pomyslná jiskra.
Autor: Denisa Šimíčková