Recenze: Dcery války

archiv revue
První díl plánované třídílné epické série Dcery války, jež byl britskými listy Sunday Times prohlášen za bestseller, vypráví příběh tří sester bojujících o budoucnost svou i svých bližních během druhé světové války. Označení bestseller nemám zrovna moc v lásce a spíše se titulům s tímto cejchem vyhýbám, avšak děj tohoto románu malajské autorky Dinah Jefferies byl opravdu skvostný.
Tři sestry – Helene Élise a Florence, žijí samy v nevelké francouzské vesnici protkané starobylými uličkami a ošuntělými domy. Začátek války snad ani nezaznamenaly, události okolo se jich nedotýkaly, až jednoho dne, kdy i jejich odlehlou vesničku Němci obsadí, přijde obrat a všechny tři se do víru boje o znovunalezení svobody zapojí s obrovskou vervou. Byla to doba, kdy se i ženy musely aktivně zapojit do odboje a nejrůznějších sabotáží, což bylo do té doby něco naprosto nevídaného.

Ošetřovatelka Hélene je ze sester nejstarší, a proto má v sobě také silný ochranitelský pud. Poté, co je matka ponechala svému osudu, stará se o to, aby její sestry vyrůstaly a dostávaly vše, co je potřeba. Prostřední sestra Élise je velmi dobrosrdečnou osůbkou s nikdy nekončícím úsměvem na tváři, která je však v nitru nesmírně rebelská. Potom, co se zamiluje do šéfa místního odporu hnutí, následuje ho jako stín a činí často neuvážená rozhodnutí. Hnutí odporu je v těchto končinách v rukou docela neorganizovaných a divokých maquistů. Nakonec je tu ještě Florence, nejmladší ze sester, jež na mne působila jako nějaká víla, která na co sáhla, to se podařilo. Její místo bylo doma, kde se starala o chod domácnosti. V odlehlých koutech zahrady pěstovala vše, co se dalo, i tím pomohla rodině válku přežít v poměrně snesitelných podmínkách. Přeci jen, na potravinové lístky toho moc koupit nešlo.

Dívky jsou ohroženy hned na několika frontách – během války u sebe ukrývají osoby, které by u nich rozhodně být neměly, zároveň musí řešit osobní záležitosti spojené s láskou a zklamáním, s důsledky lží a podlé zrady, s následky žalu, a hlavně pak s nalezením rodinného tajemství, které sestrám v mnohém odpoví na otázky, jež je celý čas tolik tíží. V závěru knihy si čtenář chtě nechtě uvědomí sílu odpuštění. Jak blahodárné účinky má takové prominutí na naši duši, ať už ho přijímáme, či odpouštíme my druhým…

„Nestůj u mého hrobu a neplač sám.
Já nejsem v něm, já nespím tam.
Jsem ve větru, jež vane nad hlavou.
Jsem zimní sněhobílou záplavou,
jsem něžnou jarní přeháňkou.
Proč bys u hrobu mého plakal, stál?
Já nejsem v něm, já žiju dál.“

– citace z knihy, str. 424 –

Velice se mi líbilo střídání vyprávění z pohledu všech sester. Měla jsem tak možnost vnímat jejich vlastní pocity a emoce v dané situaci a mnohá vysvětlení se tak ke čtenáři dostanou v nezkreslené formě. Obsahově není knize Dcery války co vytknout. Příběh to byl čtivý a já se moc těším na druhý díl. Snad vyjde brzy, dokud mám osudy odvážného sesterského tria v hlavě.

Autor: Denisa Šimíčková
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Dcery války

0.0 0
429 352
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.
zanechte komentář (zprávu)

Nejnovější články

Když se čtyři kamarádky z města rozhodnou místo každoročního povyražení u moře vydat na pořádně náročnou túru do norských hor, tušíme, že to nebude úplně bezproblémový výlet.
Čarodějnické příběhy mají zvláštní moc, čtenáře dokážou omotat kolem prstu stejně snadno, jako čarodějnice uzel na provázku. YA fantasy s kouzelnickou tematikou nabízí nejen zakázaná kouzla a tajuplné rituály, ale i otázky přátelství, identity a odvahy. A přiznejme si...komu by se nelíbilo číst o hrdinkách, které mají sílu změnit svět mávnutím ruky (nebo hůlky)?
V nakladatelství Paseka letos vyšla kniha Vymahačka od spisovatele Martina Müllera. Nechte se s tímto románem přenést na Ostravsko devadesátých let.