Recenze: Jednorožec

archiv revue
Některé knihy mají takovou obálku, že je nedokážete přehlédnout. Bezpochyby k nim patří také Jednorožec od Davida Laudy.

David Lauda je asistent pedagoga na speciální škole v Ostravě, velký brácha malého bráchy, trochu spisovatel, trochu kuchař, trochu fotbalista a trochu blázen, který miluje vše výše zmíněné.

Hlavní postavou krátké knížečky Jednorožec je třiasedmdesátiletý pan Ovčáček, který přežívá v domově pro seniory Slunovrat. Má vyšší inteligenci než většina klientů i zaměstnanců a rád dělá různé legrácky. Jednoho dne přichází s unikátním plánem na útěk. Ten se mu podaří, a navíc se následně potkává se stopadesátiletým sarkastickým jednorožcem Alimentem. Toto spojení přináší netradiční pointy, a hlavně velmi zajímavý konec.
 

Jak napovídá výše zmíněná obálka knihy, tak Aliment má velmi daleko od jednorožců ztvárňovaných na mnoha obrázcích nebo plyšácích a podobně.

„I když nyní vypadám poněkud prapodivně, má kůže dávno ztratila svou elasticitu jako pornstar v invalidním důchodu, hákový kříž mám přetetovaný na domeček kreslený jedním tahem, piju v nepřiměřeném množství a kouřím jako ostravské komíny v nejlepších letech, před pár desítkami let jsem alespoň částečně připomínal ty klasické, náramně kýčovité, pohádkové jednorožce,“ řekl trpce rozněžněný jednorožec. (str. 54)
 

David Lauda v této knize předvedl opravdu unikátní hru s jazykem. Do každé věty totiž dokázal vložit nějaké přirovnání a jeho popisovací schopnosti musím zhodnotit jako nadprůměrné. Velmi často jsem se smála a žasla nad jeho nápaditostí i fantazií.
 

„… snažila se být vtipná Aloisie, které nikdo neřekl jinak než Bachař, když Ovčáčka propouštěli ze samotky. Bachař, asi sto padesát centimetrů vysoký, na ježka s blond obarvenými bodlinami ostříhaný, velmi nepovedený pokus o ženskou. Jako by si Bůh hrál s plastelínou, všechny barvy splácal do sebe, udělal kuličku, zapíchal do ní pár párátek a nedopatřením shodil ze svého masivního stolu z kanadské třešně sem dolů.“ (str. 18)
 

Jednorožec rozhodně není knihou pro každého – ne každý ji totiž dokáže strávit. I já jsem si na autorův styl musela chvíli zvykat a stránky mi neubíhaly tak rychle, jak bych chtěla. Příběh mě příliš nezaujal, ale pobavila jsem se, a hlavně opravdu obdivovala takové psaní.
 

Hodnocení: 75 %
Autor: Jana Langerová

Četli jste tuto knihu? Napište k ní
 krátké hodnocení

 
 

 

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Jednorožec

5.0 1
od 188
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.
zanechte komentář (zprávu)

Nejnovější články

Česko-rumunskou autorku s pseudonymem D. B. Peck (*1999) jsem zaznamenala už v roce 2024, kdy jí vyšla prvotina Sociopat. Námět knihy mě lákal, ale až její druhá kniha mě donutila přečíst si dílo mladé autorky. Život aneb na konci stejně všichni umřou se dočkal velkolepého nakladatelského přístupu – obálka i ořízka jsou skvěle zpracované a volají po tom, aby si román čtenář vzal do ruky, prozkoumal a prolistoval. Z tohoto pohledu perfektní. Až na to, že...
Někdy je těžké najít knihy, které nabízejí skvělé čtení a ještě jsou za super cenu. Abychom vám usnadnili hledání, vybrali jsme pro vás knihy za pouhých 81 Kč od NAKLADATELSTVÍ KAZDA.
Kniha mě přitáhla od první stránky. Ne, rovnou od prvních slov. Nedokážu popsat, jak to Perrinová dělá, ale její um vtáhnout čtenáře do děje už takto od začátku je dechberoucí.