V románu polské autorky Danuty Chlupové se střídají dvě časové linie – současnost a předposlední rok druhé světové války. Ta současná se váže na minulou. Katarzyna získá na starost rozjetí nové pobočky v Ostravě. Ze svého rodného Polska se proto na pár měsíců stěhuje. Ačkoli se o historii nikdy nezajímala, zde ji díky jejímu novému mladému kolegovi, studentovi zapálenému do dějin, uhrane. Její tchyně totiž pochází nedaleko odtud a o její minulosti se doma nemluví. Katka maminku svého manžela miluje a ráda by se o ní dozvěděla něco více. Postupně však zjišťuje, že má tchyně asi dobrý důvod držet podrobnosti ke svému mládí v tajnosti.
Druhá časová osa nás bere do poklidných vesniček kolem pohraničí. Klidné jsou jen do určité míry – i tady se obyvatelé potýkají s dopady válečného dění. Téměř každý je jimi zasažen a čtenář s postavami zažívá odchod jejich blízkých a pociťuje náročnost té doby. Vyvrcholením je pak zastřelení více než tří desítek mužů – tato událost je známá jako životická tragédie.
Zápletka není úplně vyšperkovaná. Některé pasáže by se klidně mohly vypustit, a naopak by mohla více vyniknout linie v roce 1944, která pro mě byla poutavější. Přesto je Jizva důležitým počinem na knižním trhu. Danuta Chlupová v ní oživuje vzpomínku na určitý výsek historie, na který se pozapomnělo. A co víc, autorka k němu přistupuje s úctou.
Spisovatelka žije v Horní Suché. I proto se ve svých knihách zaměřuje na život v česko-polském pohraničí. Za knihu Jizva, polsky Blizna, získala cenu Debut roku.
Autorka: Radka
Četli jste Jizvu? Zanechte nám u knihy krátké hodnocení.
