V příběhu se přenášíme do poválečného Londýna. Čtrnáctiletý Nathaniel a šestnáctiletá Rachel se musí vyrovnat s faktem, že je jejich rodiče na rok opouštějí. Alespoň tvrdí, že to bude na rok. Otec toto rozhodnutí ospravedlňuje tím, že byl povýšen a musí tak odjet s maminkou do Singapuru. Děti nastupují do nových internátních škol, tedy nemůžou jet s nimi. O dospívající děti se bude po celou dobu starat rodinný přítel, tajemný a tichý, avšak respekt budící Mol. Dle zvěstí se Mol pohyboval ve zločineckých kruzích, což ovšem v poválečné době nebyla až taková zvláštnost. Člověk se činil, jak mohl, aby přežil.
Jsme svědky výpovědi dětí v tom nejzranitelnějším věku o vyrůstání bez milovaných rodičů, v područí cizích lidí. Trpí pocitem „ochuzení“. Matka se později vrací. Její návrat však rozpoutal doslova peklo – rodina se ještě více roztříštila. Pouto k dceři Rachel je navždy ztraceno, Nathaniel se přece jen pokouší matce porozumět.
Až v pokročilém věku, když pracuje v archívu ministerstva zahraničí, kde má na starosti posuzování spisů o událostech týkajících se válečných a poválečných let, se dovídá o hrdinských činech své matky Rose a Mola, kterých se tito dva odvážili během války. Dozví se rovněž důvod, proč matka musela odjet a své milované děti opustit. Svou „nenávist“ vůči rodičům musel přehodnotit! Navíc zjišťuje, že ač Velká válka skončila, válečné akce a násilí i po příměří stále pokračují, nicméně bez vědomí veřejnosti. Špinavá hra Spojenců, ničení kompromitujících fasciklů. To je holt politika!
Někdy je prostě lepší po pravdě nepátrat a zanechat otázky nezodpovězené. Avšak lidská zvědavost je mocná a odpovědi nás mohou zasáhnout hlouběji, než jsme si byli ochotni připustit…
Knihu Nouzové osvětlení vnímám jako vzdání pocty obyčejným lidem za jejich neobyčejnou odvahu a nasazení pro svou vlast i za cenu ztráty nejvyšší – ne vlastního života, ale života svých dětí…
Autor: Denisa Šimíčková
