Richard je v knize zpočátku popisován jako docela velký egoista, narcis, a hlavně arogantní buran, který žije jen pro své umění, klavír a slávu. Není divu, že s každodenním koncertováním a cvičením na jeho oblíbený hudební nástroj nemá čas na svou manželku, ani vlastní dceru. Musím přiznat, že mi nebyl sympatický. Avšak pohled na jeho osobu se měnil stránku po stránce, protože i Karina, jeho bývalá žena, přizná pár podstatných prohřešků, kvůli kterým na partnerský a rodinný život tak trošku zanevřel.

Jsme svědky pomalého umírání člověka, který při naprosto zdravém úsudku a zdravém rozumu, ztrácí úplnou kontrolu nad svým tělem, svaly, nezávislostí, životem. Celou dobu doufá v nalezení léku, který by ho z této hluboké bezmoci zachránil, hýčká si naději k uzdravení, den za dnem.
Jeho myšlenky se rázem mění. Krásu nalézá ve věcech, které dříve přehlížel, neviděl. Začal se zaobírat myšlenkami o zpackaném rodinném životě, čeho všeho na jeho úkor dosáhl ve své profesní sféře. Pociťuje hanbu před sebou samým.
Z Richarda se stal doslova novorozenec a Karina nechtěně novopečenou matkou. Rozdíl je pouze v tom, že u novorozence se v budoucnu dočkáme pokroku, rozvoje, v případě Richarda představuje jediný možný milník už jen smrt…
Na druhé straně pozorujeme i vývoj druhé hlavní hrdinky románu, Richardovy bývalé ženy Kariny, učitelce klavíru, kdysi nadějné jazzové klavíristky, která veškerý svůj neúspěch v kariéře dává za vinu právě Richardovi, v jehož nezměrném stínu po celou dobu žila. Zatímco mu slábnou svaly, hlas i dech, ona nabírá sílu a objevuje své ztracené sebevědomí.
Kniha o síle jedince bojovat za sebe samého i přes nepřízeň osudu, o síle odpuštění, lásky a přátelství. Pro mne jednoznačně nejlepší kniha roku 2021.
Autor: Denisa Šimíčková