Americká neuroložka Lisa Genova je známá tím, že si pro své knihy vybírá závažná témata týkající se méně obvyklých onemocnění. V případě Ještě jsem to já trpí hlavní ženská postava raným stádiem Alzheimera. V Levé straně světa se hrdinka potýká s poraněním mozku, kvůli kterému zcela ztratí pojem o tom, co je vlevo, včetně částí svého těla. V Poslední větě je tou nevyžádanou chorobou amyotrofická laterální skleróza (ALS).
Čtyřicetipětiletý Richard Evans je úspěšným a zbožňovaným klavíristou. Tento strunný nástroj ho uhranul už jako dítě a společně s vážnou hudbou ho neskonale miluje. Když mu začne ochabovat prst pravé ruky, dozví se šokující diagnózu – má ALS. Jen těžko se s tím srovnává a dlouho si to nechce připustit. Snaží se žít normálně, ale je nucen zrušit turné. Navíc ochablost svalů postupuje do celé ruky a postupně se jako mor rozlézá i do dalších částí těla. Je závislý na asistentech, kteří k němu docházejí. Ale ví, že tento stav je neudržitelný a brzy bude potřebovat celodenní dohled. O jeho nemoci se přes známé dozvídá jeho bývalá žena Karina. Ačkoli je ve středu zájmu Richard, Karina si nakonec v románu vydobyla silné postavení. V manželství pokulhávala za Richardem, ve větší části knihy to můžeme pocítit i nyní. Ale pak už se to pomalu začne lámat a Karina se postupně otevírá novým možnostem. Má zde své nezastupitelné místo.
Karina se narodila v Polsku a jako osmnáctiletá ho opustila, aby mohla studovat klavírní hru na americké univerzitě, kde excelovala. Tam se také seznámila s Richardem. Co mi připadá nepatřičné a malinko úsměvné, je to, že autorka vykresluje Polsko (dejme tomu 70. let 20. století – s ohledem na Karinin věk) jako zaostalý stát. To mě trochu překvapilo, navíc když se v doslovu Genova odvolává na informace, které jí podaly její známé, zřejmě polského původu.
Karina a Richard spolu mají zvláštní vztah plný nepochopení a nevyřešených věcí. Přesto mu nabídne, aby se k ní nastěhoval a mohla mu pomáhat. Jejich postoj se nelepší ani touto situací a Richard těžko hledá sympatie i u své dvacetileté dcery.
V knize můžeme sledovat dvě linie. Jak neúprosně postupuje ALS a jakou si vybírá daň. A pak dají-li se ještě spravit hodně narušené rodinné vazby, které ztratily svůj základ už dávno v minulosti. Genova na vše pohlíží citlivě, ale upřímně a bez ideálů. Jako ten, komu je zprvu přisuzován rozklad manželství, je Richard, milující slávu a upřednostňující kariéru. Ale proč by mu v tom případě Karina nabídla pomocnou ruku? Sama ví, že nemá čisté svědomí a čtenář je postupně zpravován o tom, co se mezi nimi před lety odehrávalo.
Chcete-li se blíže seznámit s ALS, Poslední věta je dobrým začátkem. Je to chmurné čtení. Padne na vás tíha nejen z nemohoucnosti při této nemoci, ale i ze zkažených mezilidských vztahů. Podaří se postavám románu napravit chyby z minulosti?
Autorka: Radka
Četli jste Poslední větu? Připojte ke knize hodnocení.
