Polské město Gliwice se od českých hranic nachází, co by kamenem dohodil. V tomto městě jsem si kdysi dávno pořídila pejska, takže k tomuto místu mám jistý vztah. Proto mě také potěšilo, že se o tomto nevelkém městě mohu dočíst z pohledu zajímavostí z historie, která nebyla nikdy nikterak růžová. Přeci jen se jedná o místo, kde pospolu žili Poláci, Češi i Němci pěkně pospolu a zajisté si tedy umíme alespoň malinko představit, jaké napětí zde (nejen) během druhé světové války panovalo a kam až vygradovalo.
V románu Sen o Gliwicích autor odkrývá dvě časové roviny, které jsou si svým způsobem podobné. V roce 1932 přichází do Gliwic mladý učitel Martin Weber, v současných Gliwicích naopak nastupuje na prestižní školu odhodlaný učitel Marcin Burdyga. Oba jsou poměrně mladincí, s výukou nemají až tolik zkušeností, ale v žádném případě jim nechybí nadšení do práce s mládeží a určitá úcta k povolání učitele jako takovému. Oba učitelé se mezi žáky stanou velice oblíbenými, a vlastně nejen u nich. Nicméně úspěch, dobrota a aktivita se často stává trnem v oku kolegům, kteří by si nejraději hodili nohy na stůl. Ti odpouštět neumí. Zatímco Martin bojuje s krvelačnými nacisty, Marcin zase s neochotou svých kolegů. Když se jednoho dne ve škole neobjeví jeden z nejšikovnějších studentů, Marcin vycítí, že se za tím skrývá něco mnohem horšího. Během jeho pátrání po studentovi rozkrývá tajemnou, avšak často temnou historii nejen místní školy, ale celých Gliwic…
Zaujala mě zejména část věnována minulosti. Fascinovalo mě, jak se postupně měnily nálady ve společnosti ve 30. letech 20. století, jak se začali projevovat přívrženci nacistů vůči svým dlouholetým sousedům a kolegům v práci. Doslova mě mrazilo v zádech, čeho všeho byli schopni, jak se jejich chování změnilo ze dne na den. Přetvářka, manipulace, lži, pokrytectví a nadřazenost čišela z každého takového „hitlerovce“ o sto šest.
Autor: Denisa Šimíčková
