Není to dlouho, kdy se koreanistka Nina Špitálníková stala známou. Událo se to díky její knize Svědectví o životě v KLDR, následně čtenáři objevili i její předchozí knihu Mezi dvěma Kimy. Strhla se lavina, čtenáři bažili po tom dozvědět se více o tak utajované zemi, jako je KLDR. A knihy Špitálníkové byly specifické v tom, že v tomto státě skutečně pobývala a jakožto studentka tak mohla prozkoumávat různé aspekty života v místě, kde bezpodmínečně milovat vůdce je nutností.
Tento rok Špitálníková přišla s novinkou – a nejen to: změnila žánr a pustila se do napsání románu. Dějištěm je opět Severní Korea, ale děj přesáhne i do Jižní Koreje. Hlavní hrdinkou je Severka – Ri Jŏ-čŏng, středoškolačka, která se narodila v Severní Koreji. Svou zem s láskou a přesvědčením reprezentuje. Sledujeme její vývoj – z běžného dítěte z vyšší sorty až po dívku, která se před očima čtenáře transformuje... a nakonec nemusí být čtenářům kvůli svému jednání po chuti. Poté, co se ocitne v Jižní Koreji, zažívá drobné zub za zub. I na toto téma chce autorka poukázat.
Špitálníková na osobě Ri Jŏ-čŏng dokonale vykresluje, jak mohou rozhodnutí jednoho člověka ovlivnit životy desítek, možná stovek jiných občanů KLDR. Citlivé typy Špitálníková vyděsí svou naturálností – to, co se děje v pracovních táborech daleko přesahuje hranice lidského chápání. Ale vlastně – vesměs veškeré dění v Severní Koreji a jednání Severokorejců se vymyká a nelze srovnat s myšlením Středoevropana.
„Chybovat je lidské, říkala.
Lidské možná, ale ne severokorejské.“ S. 183
Špitálníková ve svém románu nabízí několik linií – ať už popis života lidí v pracovních táborech, vnitřní boj Ri Jŏ-čŏng se situací, v níž se nedobrovolně ocitla, anebo pocity jejího otce – milujícího táty, který riskuje život zbytku své rodiny.
Spisovatelka si zachovává vážnost během celého příběhu. Zřejmě nebylo jednoduché pracovat s postavou, která za sebou táhne tolik negativní energie. Přesto pro ni bylo důležité předat čtenářům právě tento příběh. Můžeme ho znát už z jednoho z rozhovorů ze Svědectví o životě v KLDR. Proč si ho zvolila? Lišil se od ostatních, protože ona mladá dívka se ve svobodné zemi vyskytla bez svého přičinění. Severka se tedy zakládá na skutečných událostech, ale některé linie jsou smyšlené. Jak jsem četla v jednom z rozhovorů, Špitálníková přiznává, že neumí fabulovat do takové míry, jak by chtěla, a raději se drží faktů. A ano, na celkovém textu je znát, že román není něčím, kde se cítí jako ryba ve vodě, a proto musím několik pomyslných bodíků za tuhle knihu strhnout. Její předchozí díla jsou o pár levelů výš.
Recenzentka Radka
