Téma čarodějnictví, inkvizice je mi velmi blízké. Nikdy mě nepřestane fascinovat, co vše byla církev schopna vymyslet, aby svým ovečkám ublížila. Davová hysterie, iracionalita, zatmění zdravého rozumu. Vykonstruované procesy vedené šíleným inkvizitorem proti nevinným lidem jednoduše vyrazí dech každému.
Příběh je známý - ministrant sobotínského kostela udal žebračku, že zneuctila hostii. To, co však bude následovat, by si neuměl představit ani ve svých nejhorších představách. Do víru událostí vstupuje krutý a obávaný inkvizitor, bestie jménem Boblig. Jeho jméno je dějinně spojeno s hrůzostrašnými čarodějnickými procesy, při nichž osobně fyzicky a psychicky zmasakroval, umučil, okradl o čest a majetek, a nakonec zaživa upálil přes stovku nevinných obětí. Jak je možné, že fanatismus lidí mohl přerůst do takových rozměrů?
Musím se přiznat, že román Soudce čarodějnic byl první, který se mi do rukou od této autorky dostal. Od samotného začátku jsem si nemohla pomoci. Hlavou mi neustále, s každou větou probleskávalo, že čtu přeci Kaplického mistrovské dílo Kladivo na čarodějnice. Nepochopila jsem, proč je příběh natolik podobný (stejný?) a proč se do něčeho takového autorka vůbec pouští, když v knize nepřináší vůbec nic nového. Šlo o přiblížení tématu dnešní mládeži, kteří Kaplického číst nechtějí? Odpověď na tuto otázku by mě opravdu zajímala.
Nicméně, tematicky je román Jaroslavy Černé velmi povedený, čte se sám, tak nějak odpočinkově. Není tolik naturalistický a drastický jako Kaplického dílo. Věřím, že každého čtenáře přiměje vážit si toho, že se narodil o pár století později a nezažívá tato muka.
Autor: Denisa Šimíčková
