V knize Ti, kdo přežili líčí svoje nejbolestnější prožitky jeden z přeživších holocaustu – Michael Bornstein.
Polské město Žárki bylo považováno za „otevřené ghetto“. Nikde nebyly ploty ani ostnaté dráty, pouze kontrolní stanoviště se spoustou výstražných cedulí s upozorněním, aby Židé neopouštěli tento prostor. Trestem byla smrt.
Michael přišel na svět v květnu roku 1940. Celkem poklidný život v Žárkách (na poměry, které jinak panovaly v okolním Polsku) se začal měnit až v polovině roku 1942, kdy se i v této části země začalo proslýchat o „přesídlení Židů na východ“ do táborů, kde komíny vydechují páchnoucí kouř z pálícího se lidského masa…
Když byla většina obyvatel Žárek odklizena do Treblinky, rodina Bornsteinova získala privilegium – odvezli je pracovat do továrny na munici v Pionkách. Ale i ta se po pár měsících zavírá a pracující Židé jsou z ní přesídleni do Osvětimi.
Z Michaela se stává jeden z nejmladších vězňů tohoto pekla na zemi.. Byl odtržen od zbytku rodiny a umístěn na dětskou ubikaci. Vězeň s číslem B-1148 se dočká osvobození osvětimského koncentračního tábora sovětským vojskem.
Hodnocení
Další ze srdcervoucích osobních zpovědí někoho, kdo přežil hrůzy „nalíčené“ v koncentračních táborech nacistickými pohlaváry. Osobitý styl má toto vyprávění už jen z toho důvodu, že své pocity čtenáři předává sice již dospělý člověk, ale očima tehdejšího čtyřletého dítěte. Kéž by dětská mysl mohla tyto hrůzy vytěsnit…
Autor: Denisa Šimíčková
