„Svět by bez nás nad mrtvými v čečenské válce ani slzu neuronil.“ – citace z knihy, str. 23 –
Reportážní kniha Vlčice ze Sernovodsku z produkce nakladatelství Absynt se věnuje dvěma válkám v Čečensku, zemi, kterou si díky jejímu názvu mnozí v zahraničí pletou s Českem.
Kniha popisuje rusko-čečenské válčení z ženského pohledu. Kromě války dává prostor i ke zhodnocení poválečného stavu a tvorbě nezávislého státu, který však nikdy nezávislý být nemůže... Proč? Odpovědi hledejte v knize...
Ženské chápání válečných hrůz bylo, je a vždy bude jiné než z pohledu muže. Ženy jsou od přírody citlivější, empatičtější a vesměs je jim násilí vzdálené natolik, že neumí pochopit příčinu násilných a vražedných konfliktů. Navíc ve válčení nevidí primárně mocenské cíle, ale zejména utrpení civilního obyvatelstva. Žena dokumentaristka pak ve svých reportážích nebo na svých fotografiích zachytí vždy něco jiného, než je tomu u mužského kolegy. Muž se většinou pachtí za čísly a senzacemi, žena přináší zaznamenanou a procítěnou bolest, úzkost, paniku.
Ženy reportérky se musí často potýkat s názorem, že se něžné pohlaví na tuto profesi nehodí, jelikož nedokáží být dostatečně objektivní právě kvůli svým emocím. Díky bohu jsou zde však i takoví, kteří rozhodují kdo, kde, kam pojede a kteří tolik potřebný ženský pohled mile rádi veřejnosti nabídnou.
Ve světě je až nesmyslně mnoho žen vystaveno nehoráznému útlaku a utrpení. Mezi nimi pak vyčnívají ty, které jsou dostatečně houževnaté, silné a se smyslem pro spravedlnost v sobě dokáží probudit nesmírnou bojovnost za pravdu a lepší budoucnost pro své milované. Bez nich by mnohé svědectví zůstaly nadobro skryty a utajeny před světem, kterému není jejich hlas lhostejný... Pojďme si některé vyslechnout právě touto knihou... Mějte však na paměti, že líčení Ireny Brežné je brutální a místy těžko snesitelné, avšak o to víc nutné si jej připomínat.
Čest a úcta patří všem ženám, jež byly nuceny se v těchto válkách za svůj život prát bez nulového zastání ze strany světových mocností.
Z celého toho vyprávění je pro mne nejhorší to, že u moci zůstávají stále ti, kteří svému národu způsobili tu největší možnou bolest. Jak je to možné? Kam se poděla spravedlnost?
Autor: Denisa Šimíčková
