Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
Zboží máme skladem. Expedujeme nejpozději druhý pracovní den.
pátek 3. listopadu 2017
Jan Saudek - fotograf a malíř, kterého není třeba představovat...
Vaše kniha se jmenuje Dva. Proč zrovna takto? Já chtěl název „Smegma“. Dva Američané, které znám 50 let, to nadšeně schvalovali, ale to by tady neprošlo. Pak jsem si vymyslel jméno (vlastně číslovku) „2“, ale to by případný kupec mohl dumat, že je to nějaký druhý díl. „Dva“ jsou dva rozdílné přístupy k jedné události, Jin a Jang, žena a muž, sever a jih, oheň a voda. Dva názory.
Jedná se o čistou autobiografii? Nedovedu fabulovat. Je to jen otrocký přepis toho, co se stalo. Závěr se ještě nekonal, tam jsem to trochu předběhl.
Z anotace k této knize mě zaujalo: vzdalující se dětství – Jak na něj vzpomínáte?, přibližující se smrt - Věříte třeba na posmrtný život? a nakonec reálné s vysněným na jedné lodi. Co si pod tím máme představit? Dětství, tj. bezmoc, bylo nedobré údobí. V život po smrti naprosto nevěřím, nikdo se dosud nevrátil potvrdit takovou věc. Jsme jediní tvorové, co dokáží mít sny. A kdo ne, ten lže. Říkáte o sobě, že se řídíte instinktem. Vítězí u vás nad rozumem? Kdybych se před lety řídil instinktem, tak jsem pořád ten milionář, co kupoval přátelům auta. Zkoušel jsem chytrácky kalkulovat, nevěřit základním instinktům a dopadlo to špatně. Ostatně byl o tom i film. Už se mi to stalo párkrát i dřív, teď už je skoro pozdě.
Baví vás více focení či malování? Samozřejmě malovat je pohodlnější. Posloucháte hudbu, běháte k lednici pro lahůdky, odhazujete štětec a vycházíte do zahrady – to si u fotografování nemůžete dovolit.
Jednou jste vyslovil přání stát se populárním, toužil jste po pozdravech na ulici a rozdávání podpisů. Splnilo se vám to? Chtěl bych být populární, ale nechci pro to nic dělat. Občas mě přece jen někdo pozdraví. Zpěváci a herci to mají lehčí. Neumím ale zpívat, ani hrát.
Jaké knihy čte Jan Saudek? Čtu, tak jako v dětství, všechno. Většinou vychází prapodivné knihy, ale občas, bez varování, padnu na skvělou věc. Hodně se vracím k Rabelaisovi, L.F. Célinovi, ke Capotemu, Camusovi, k Čechovovi. Třeba některé věci z dneška dozrají, kdoví?
Dočkáme se od vás ještě další knihy? Je hodně pošetilé v mém věku věřit, že ještě něco dokážu, ale chtěl bych mít knihu erotických fotografií. Mám za to, že v tom žánru mám co říct. Je tam nepatrná (ale nepřekročitelná) hranice mezi erotikou a pornografií. Myslím, že jsem ji nikdy nepřekročil. Snad jednou...
Máte nějaký nesplněný sen? Nesplněný sen? Že až budu starý, nebudu muset pracovat.
Margaret si vždycky přála žít ve starém viktoriánském domě. A tenhle byl navíc pozoruhodně levný. S manželem opustili bývalé životy a těšili se, že začnou nanovo. Idylka ale skončila v září. V měsíci, kdy stěny začaly krvácet a v domě se začaly objevovat duchové. A ne všichni z nich mají dobré úmysly.
Autor bestselleru Volba Jakub Trpiš se po osobní krizi a tvůrčím vyhoření vrací s dosud nejosobnějším románem DUŠE. Je průkopníkem zcela nového žánru „tech-
-healing fiction“, kde na pozadí napínavého sci-fi příběhu o terapii ve virtuální realitě ukazuje, že i z nejhlubší temnoty vede cesta ven. A co víc, tato cesta je podložena moderní vědou.
