Všechno to, co neměla příležitost říct objektu své lásky, by Lara Jean sepsala do dlouhého dopisu. Ty by dala do obálek, napsala adresy a jména a schovala je do staré krabice na klobouky. A – jak jinak – úplně ty dopisy

Zemřela jí matka a zrovna, když si sestry Margot, Lara Jean a Kitty mezi sebou rozdělily její povinnosti a doma to začalo konečně nějak fungovat, bylo tu další loučení. Margot odjíždí studovat do Evropy. Což v praxi znamená, že nepřijde jen o Margot, ale i o Joshe, jejího kluka, který k nim často chodil a kterého holky braly skoro jako člena rodiny. Margot je totiž pevně rozhodnutá se s ním rozejít ještě dřív, než odjede. Sotva se tak nějak srovnala s celou situací, začaly se dít divné věci. Všichni ti kluci, které milovala, za ní v tom pořadí, jak do nich byla zamilovaná začali chodit a ptát se, proč jim to všechno psala a působili tak vystrašeně a rozčarovaně a zmateně.
Když jí to došlo, v prvním momentě jí chytla panika a začala horečně hledat krabici s dopisy. Jak je možné, že všichni vědí, co jim psala, když to bylo už tak dávno? Jenže nic nenašla. Krabice je pryč a je víc než jasné, že někdo poslal všechny její dopisy adresátům. Jak to teď má zvládnout? Jak se má potkat se všemi těmi kluky a vidět je z očí do očí? Jak s nimi má mluvit a jak má tohle vysvětlit? Jak je má zvládnout všechny najednou, když tehdy nebyla schopná zvládnout je ani jednotlivě? Všechno se nějak vymyká kontrole a ona vůbec neví, jak z téhle příšerné situace ven…
-ice-