Paříž je město umělců, o tom žádná. Ale kromě galerií, hotelů a kavárniček v ní můžete najít i několik míst, kde se budou všichni knihomolové cítit jako ryby ve vodě.

Jsou dny, kdy nemáte chuť nic řešit, nad ničím se zamýšlet, ani se bát, prostě se chcete jen dobře bavit a přesně takové knihy pro vás máme.

Baví vás kombinovat, vybírat barvy, vymýšlet vlastní outfity? Ležíte v módních časopisech a máloco ve světě módy vám unikne?

Po karanténě a životě mezi čtyřmi stěnami je to možná trochu vážné téma, ale Život v lesích může umožnit člověku soustředit se na to, co je opravdu důležité.

Vzít do ruky tuto knihu znamená zapomenout na několik hodin na realitu a ponořit se do fascinujícího příběhu, který nahání strach i husí kůži. Nemáte na co čekat. Rychle si sežeňte Mlčící pacientku, protože je prostě skvělá.

Příběh o ztracených květinách je příběh o násilí. Květiny jsou ztracené, protože chybí svědek, který by zvedl hlas a dosvědčil, jak mu bylo ublíženo. Ale minulost si svoje tajemství nikdy nenechá navždy…

Když se na člověka usměje štěstí, málokdy si všimne, že může mít i ostré zuby, které jsou připravené se do něj zakousnout.

Každý máme něco, na co nemůžeme přestat myslet. Může to být strach, obdiv, zájem, obsese. Ale co se stane, když myslíme víc na ty, co jsou daleko než na ty, co žijí s námi? Víc na ty mrtvé než na živé?

Holčička Scout z Jako zabít ptáčka vyrostla a je z ní dospělá žena. Žije v New Yorku, a právě se vrací na návštěvu za starým otcem do rodného Maycombu.

Někteří lidé září jako hvězdy. Právě taková byla Manon. Neobvykle odvážná mladá žena, toužící po životě a po lásce. Lidé jako ona jsou pro ostatní múzou, energií, pulsem. Ale jak pak žít bez pulsu?