Aktuální dění okolo virové pandemie dává lidem prostor k přemýšlení, kam až mohou vláda a různé organizace zajít, aby včas zachytili informace o nově nakažených. Sledovací systémy jsou všude okolo nás. Dotýkají se čím dál více lidí. Nabízí se tady ovšem otázka: Je to správné? Není za masovou sledovaností ještě něco jiného, než primární ochrana obyvatel?
Když v roce 2013 vyšly najevo nekalé sledovací praktiky CIA, svět byl v naprostém šoku. Zprávu, kterou tehdy do světa vypustil devětadvacetiletý IT technik Edward Snowden, si nejprve novináři ověřili. Jakmile zjistili, že vše, co jim prozradil, je pravda, strhla se po celém světě vůči vládní organizaci, která tajně sleduje veškeré dění na planetě, vlna odporu. Že je toto téma stále aktuální, a to i u nás, potvrzují i nedávné diskuze o systému na elektronické dálniční známky.
Bývalý zaměstnanec CIA Edward Snowden byl součástí vzniku masového sledovacího systému, který měl za úkol monitorovat veškerou elektronickou a telefonickou komunikaci lidí ze strany bezpečnostních služeb USA. Snowden se rozhodl jít cestou svého svědomí a poté, co zjistil, co vlastně pomáhal vytvořit, se rozhodl informovat o tom celý svět prostřednictvím médií. Bylo nasnadě, že se stane pro vládu nežádoucí osobou, a proto se raději uklidil do ústraní, mimo dosah lidí, kteří by se mu mohli pomstít. Podepsal si tím ortel, protože se stal nejhledanějším člověkem na zemi. Podle posledních informací je Snowden v Moskvě, kde žije, z pochopitelných důvodů, v exilu. Rusko byla totiž jedna z mála zemí, která mu poskytla azyl. Odloučen od rodiny nyní žije jako vyděděnec, který se do vlasti nesmí již nikdy vrátit.
Kniha Nesmazatelné záznamy sklidila po svém vydání ve světě nebývalý ohlas a rozpoutala diskuzi o tom, jak vlády jednotlivých zemí praktikují sledování svých občanů. Ačkoliv Snowden svým odhalením přivedl mnohé do nepříjemné pozice, knihu napsal nebývale citlivě a inteligentně. Popisuje v ní také, proč a co vlastně udělal, jak situaci hodnotí celkově a kam povede budoucnost. Jeho kontroverzní memoáry byly zatím přeloženy do 29 jazyků a nyní vychází poprvé i v České republice v nakladatelství Alpress.
