Recenze: Pratuří pohádky

archiv revue
Bylo, nebylo. V Milovicích vznikla rezervace, kam se postupně nastěhovali pratuři a divocí koně. Díky nim se tu začaly objevovat nové druhy rostlin i živočichů. Místní obyvatelé se praturů nejdříve báli, ale brzy zjistili, že jsou to roztomilí (téměř) domácí mazlíčci. Že to není možné? Ale ano. Pohádky byly inspirované skutečností a tohle se doopravdy stalo.

Pratuří pohádky, které vyšly v Našem nakladatelství v edici Drobek, jsou nevšední knihou. Autorsky se na ní podílela dvojice, která má vztah k přírodě, k dětem i ke zvířatům. Tereza Mašínová má tři děti, a když to jde, tráví čas venku v přírodě. Dříve pracovala jako vědkyně a zabývala se mikroorganismy žijícími v hlíně. Později přišla na to, že ji více baví zprostředkovávat vědu laické veřejnosti a stala se popularizátorkou vědy. Publikuje v novinách a na internetu. Petr Cieslar je tvůrcem obsahu a komunikátor a popularizátor vědy. Má dvě děti, a protože žije přímo v Milovicích, byl to on, kdo přišel s nápadem napsat pohádkovou knížku o praturech.

O ilustrace se postarala Kristýna Pýchová. Ta se na profesionální dráhu vydala v roce 2023, kdy se začala ilustracemi živit. Nejraději kreslí a maluje pro nejmenší děti, a protože je maminkou dvou dcer, testuje obrázky na nich. Když zrovna neilustruje, tak sama vymýšlí příběhy pro děti. Pratuří pohádky jsou určené dětem starším sedmi let, ale na své si přijdou rodiče i prarodiče. Dětem je určeno dvanáct pohádkových příběhů, které se točí kolem praturů. Kniha je poměrně rozsáhlá, a i když to na první pohled vypadá, že kapitoly jsou dlouhé, není to tak. Kapitola se dá zvládnout za jeden večer a díky stylu vyprávění se malí čtenáři budou bavit snad u každé věty.

V tomhle ohledu se autoři opravdu vyřádili. Schválně, jestli se vám podaří spočítat všechny citoslovce. Vůbec jsem netušila, kolika různými způsoby lze vyjádřit pohyb. Písmo je velké, je tu řada přímých řečí a autoři s gustem vymýšlejí nová slova. V závěru každé kapitoly jsou otázky, které prověří, zda čtenáři dávali pozor. Podnítí jejich fantazii a nenásilnou formou je donutí, aby vymýšleli vlastní příběhy. Pro rodiče a prarodiče je určený takzvaný boxík. To jsou vážně pojaté informace, které vysvětlují, jak to je doopravdy. V prvním boxíku se dozvíme, jak se do Milovic dostali pratuři, další boxíky se zabývají faunou a flórou v rezervaci.

Každý boxík má svého odborného garanta a nechybí ani úvodní slovo zakladatele rezervace, Dalibora Dostála. Ten je zároveň ředitelem obecně prospěšné společnosti Česká krajina. Když si knihu koupíte, finančně přispějete na pratury i celou organizaci. Všechny pohádky se týkají života praturů. Hlavní hrdinové se setkávají s lidmi anebo s jinými zvířátky. To, co tady rozhodně nenajdete, jsou vymyšlené pohádkové bytosti. Pro ty tu není místo. Těšit se můžete na pohádky o tom, jak pratuři pořádali závody v dupání, jak slavili narozeniny své babičky nebo jak ošetřovali orla. Pratuři si zahrají na detektivy, budou se věnovat vědě a společně s vámi podniknou nebezpečná dobrodružství. Na konci knihy najdete mapu rezervace a tipy, co si vzít s sebou. A věřte mi, že po dočtení rozhodně zatoužíte tuhle pratuří rodinku navštívit.

Autor: Veronika Černucká

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Pratuří pohádky

0.0 0
449 382
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.
zanechte komentář (zprávu)

Nejnovější články

Přemýšlíte, kam vyrazit v létě? Hledáte vhodnou trasu pro pěší či cyklo výlety s dětmi? Nebo patříte k náročnějším cestovatelům a dáváte přednost terénům, u kterých si zároveň procvičíte i svou fyzičku? Naplánujte si dovolenou na míru.
Bylinář Vláďa Vytásek, pokračovatel české a moravské bylinářské školy Pavla Váni, Jiřího Janči a dalších bylinářů, je pojem. Jeho nová kniha přináší rostliny, které potkáte při letních procházkách.
Jsem nadšená čtenářka příběhů o ženách – průkopnicích v nejrůznějších odvětvích oborů, které byly ještě na počátku 20. století výhradně doménou mužů. Podle mnohých názorů bylo správným místem ženy doma u plotny s caparty okolo sukně a její hlavní životní náplň tvořila péče o blaho dětí a hlavně manžela.