V lince z minulosti se v novém románu Danuty Chlupové Vrstvy na dně vracíme díky Gretiným vzpomínkám až do dob seznámení Iloniných prarodičů – Olgy a Milana.
Danuta Chlupová, podobně jako Karin Lednická, ve svých dílech přibližuje čtenáři náš rázovitý kraj, proslulý hornictvím i národnostními rozmíškami. Zde jde zejména o obce Bludovice a Těrlicko. O Těšínsko v jistém období stáli jak Poláci, tak Češi. Čáru přes rozpočet jim nakonec udělalo Německo. V té chvíli se ze znepřátelených národů stali partneři v boji proti nacistické tyranii.
Moc se mi nelíbilo, jak se Olga chovala ke svému bratrovi, který musel během války narukovat do německé armády. Místo nějaké empatie se projevovala, pro mne, dosti sobecky, ačkoliv z jistých důvodů se dal její postoj pochopit, příjemný mi však nebyl. Na příběhu Olžiny rodiny je perfektně vykresleno, jak dokáží nelehké a nenadálé situace obrátit všechno naruby. Dobré vztahy se ničí, prohlubuje se nenávist vůči vlastní krvi. Vina se hází na „nevinné“, a to jen proto, že na opravdové viníky nemůžeme mnohdy ukázat ani prstem, natož něco významného podniknout. Trhalo mi to srdce.
Příběh pokračuje dále, do let poválečných, kdy se na Těrlicku stavěla přehrada. Obyvatelé vesnice museli opustit své milované domovy. Ty byly při výstavbě zatopeny. Co to znamenalo pro místní v údolí si asi nikdo neumíme dost dobře představit. Jejich pocity jsou nám prostřednictvím románu alespoň zevrubně nastíněny.
Co mě zasáhlo velmi bylo líčení povodní. V roce 1997 jsem byla ještě dítko a povodně mám v paměti spíše jako jisté dobrodružství. Loni jsem se však na vlastní kůži přesvědčila, že v dospělém věku už znamená podobná situace mnohdy osobní katastrofu. Když vám před očima mizí domov, to, co jste roky budovali... Zrovna teď v září si připomínáme roční výročí této pohromy.
„Jako by snad přírodě s jejími zákonitostmi a rozmary mohl nějaký režim poroučet.“ – citace z knihy, str. 93 –
Vrstvy na dně je opět bravurně napsaný román, jež dokáže bez zbytečně zdlouhavých popisů výborně vysvětlit politické, ekonomické, ale i společenské šarvátky a náboženské spory tehdejší doby. V tom autorka vyniká. Navíc mě vždy potěší, když je v románu líčen opravdový lidský osud nebo je jím příběh alespoň inspirován. Zde jsem se dočkala obého. Román jsem si užila a vřele jej doporučuji. Dozvěděla jsem se mnoho nových podnětných informací, jež mě donutily si o nich nastudovat více podrobností.
Autor: Denisa Šimíčková
