Rozhovor s Radkinem Honzákem

archiv revue
V dubnu vychází nová kniha známého psychiatra, publicisty a vysokoškolského pedagoga Radkina Honzáka. Publikace má název Jak přežít léčení s podtitulem Veselé čtení o bolestech. Při příležitosti jejího vydání jsme panu Honzákovi položili pár otázek.

Víte kolik knih už jste napsal? A jak to všechno stíháte, kde berete na psaní čas?
Nevím, kolik knih jsem vydal, vím o dvou, které potřebuju dopsat a vydat. Psaní mě baví a jak říkám i lidem, kteří se mě ptají na radu: co vás trápí, nestačí „probírat ze všech stran“, teprve když to musíte ukáznit do vět, které mají hlavu a patu, začnete myšlenky srovnávat a třídit.

Kdybyste si znova mohl vybrat své povolání, byl by to opět lékař?
Samozřejmě! Když jsem posílal svou dceru na tohle řemeslo, říkal jsem jí, že je to jedno z nějhorších studií, ale jedno z nejkrásnějších povolání.

Jaký je podle vás ideální vztah pacienta a lékaře? O tom také píšete ve své nové knize…
Ta kniha vůbec není nová, to je text osm let starý, který si u mně objednalo jedno velké nakladatelství a pak řeklo, že tak to nechce. Sirotka se ujal pan Vašut a vydal to mezi příručkami pro kutily. Co si myslím o vztazích: je to stále stejné, protože zdraví je tak významná hodnota, že tam budou vždy problémy.

Dívejme se na svět očima Malého prince a hledejme to pěkné. To jsou vaše slova. Jak ale z „věčného pesimisty“ udělat optimistu?
To je jeho záležitost. Pokud to není deprese, má šanci najít cestu.

Propagujete psychosomatický přístup. Co patří k typickým psychosomatickým onemocněním?
Všechno! Třeba obyčejná zlomenina, kterou každý nějak prožívá a každý se dostává do sociální situace pacienta, kterou musí zpracovat.

Jak poznáte, že somatické problémy souvisí s psychickým stavem člověka?
Víte snad o něčem, co by s psychickým stavem nesouviselo? Všechno, co nás potká a co znamená překážku, musíme nějak psychicky pojmout a zpracovat.

Anotace ke knize Jak přežít léčení končí touto větou: Nikdo na nás nemůže být horší, než to dokážeme my sami. Můžete být konkrétnější?
Nikdo nám nemůže cíleněji a krutěji ublížit, než my sami, protože dobře známe svá bolavá místa. Děláme to často v představě, že se tak vychováváme. To ale není pravda,, to není výchova, to je sebemordování, když se tak hetky umíme seřvat za každou drobnou chybu!

A pokud byste si chtěli přečíst další rozhovor s Radkinem Honzákem k jeho knize Holky to někdy nemaj lehký, tak klikněte ZDE. A pokud se vám už nechce číst, mrkněte na VIDEOROZHOVOR.

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Jak přežít léčení

0.0 0
od 230
POSLEDNÍ KUSY

Holky to někdy nemaj lehký

5.0 3
od 209
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Německá autorka Viktoria Schwenger v knize Útěk ze Sudet líčí prožitky Sonjy Maicherové, které jí zprostředkoval Sonjyn syn Peter. Sonja se narodila v roce 1922 na území Československa v dnešní Orlové, později bydlela v Moravské Ostravě. Žila tedy ve slezských Sudetech, které byly v době války připojeny k Německé říši. Anexi k Říši rodina vítala, Sonja nezastírá, že byla přesvědčena, že jako Němka je něco víc, že je mnohem lepší než Češi nebo Židé. Sama o Němcích v Sudetech mluví jako o privilegované třídě.
Ohromující epos o lásce, víře, medicíně a o rodině, která chce vyřešit podivné tajemství.
Tentokrát jsme pro vás zlevnili 2 knihy z kategorie učebnic. Některým se jistě budou hodit!